Aktuálně

O projektu

Ženy umělkyně

Umělecká kritika

Umělecké vzdělávání

Genderové reflexe

Populární kultura

Neznámá území českého moderního umění

Profil


Úvod

Zatímco v západoevropské a severoamerické uměnovědě se diskutuje role žen v dějinách umění bezmála tři desetiletí, v českém prostředí stojí tato problematika zatím neprávem na okraji. Týká se to jak malé znalosti a nedostatečného zpracování děl prvních českých umělkyň-profesionálek, které se na konce 19. a v první polovině 20. století účastnily procesu formování moderní výtvarné kultury, tak reflexe komplexních otázek genderového diskurzu, tzn. toho, jak se výtvarné zobrazení a uměnovědná literatura a umělecká kritika v minulosti podílely (a nadále podílejí) na konstrukci ženské a mužské identity. Detailně zpracováno je dílo a život jen několika málo umělkyň patřících k zakladatelským generacím českého modernismu a avantgardy (výjimkou jsou např. Zdenka Braunerová a Marie Čermínová/Toyen); ostatní – a není jich rozhodně málo – na zájem badatelů dosud čekají.

Vedle nemnoha monografických studií se od konce 90. let minulého století příležitostně objevují dílčí studie týkající se genderových témat ve výtvarném umění, většina z nich je však soustředěna na problematiku současné umělecké produkce. Jedinou soubornou prací zabývající se starší etapou umění z hlediska genderu je moje autorská kniha Neznámá území českého moderního umění: Pod lupou genderu (Praha: Argo 2004), kterou jsem publikovala na základě své disertační práce a jíž předcházela řada odborných studií publikovaných od druhé poloviny 90. let v tuzemských i zahraničních periodikách a antologiích. Na tuto knihu (zvláště na její druhou kapitolu, v níž jsem se soustředila na činnost první umělecké generace žen, jimž bylo po roce 1918 umožněno vysokoškolské umělecké studium) jsem posléze navázala výzkumným projektem nazvaným Jiným hlasem: Ženská výtvarná kultura v době první československé republiky, který mezi lety 2007 - 2009 finančně podpořila Grantová agentura České republiky a který položil i základ těmto webovým stránkám.

V tomto projektu jsem se zabývala rolí žen ve výtvarném umění za první československé republiky. Soustředila jsem se jednak na mapování tvorby významných a neprávem opomíjených ženských osobností – především malířek a sochařek, ale také uměleckých kritiček – a jednak na kritickou, genderově orientovanou reflexi modernistického kánonu, jenž dodnes svazuje obsah a charakter dějin českého umění 1. poloviny 20. století. Z tohoto důvodu nebyly v projektu opomíjeny ani počátky ženské umělecké emancipace v době rodící se české moderny přelomu 19. a 20. století. Meritem práce však přesto zůstala prvorepubliková ženská výtvarná kultura, a to na pozadí dobových společenských, ekonomických a politických změn. Oproti formalistickému chápání artefaktů jako autonomních estetických objektů měl projekt, a to včetně těchto webových stránek, rozkrýt vzájemné souvislosti mezi vizualitou, genderem a komplexními projevy společenských a kulturních změn doprovázejících danou historickou etapu. Vedle tvorby řady vynikajících výtvarných umělkyň tedy tyto webové stránky věnují pozornost ženskému akademickému vzdělání a ženským výstavním aktivitám a spolkové činnosti. Pozornost je věnována rovněž teoretickým textům (zvláště umělecké kritice, která – ať již s nadšením, s nedůvěrou či přímo s odporem – komentovala a reflektovala rodící se fenomén ženy-umělkyně) a v neposlední řadě proměnám vizuálního obrazu ženy a „ženství“ v dobové populární kultuře, zvláště pak v reklamě a ve filmu.

Interdisciplinární charakter webového projektu věnovaného ženám, genderu a výtvarnému umění vyplývá nejen z vnímání ženské výtvarné kultury v širším společensko-kulturním kontextu, ale rovněž ze samotné povahy genderové analýzy, jež je výsostně interdisciplinární. Využitím genderového diskurzu jako klíčového metodického východiska má tento portál 1) přispět k nápravě jednostrannosti uměleckohistorického vyprávění ovládaného muži; 2)  zkoumat konkrétní strategie vizuálního zobrazení v tvorbě českých i německy mluvících umělkyň působících na českém území od konce 19. století do druhé světové války; a 3) odhalit, jak se v moderní době vizualita podílela na konstrukci genderové a sexuální identity. Genderové strategie mohou v této souvislosti rovněž pomoci rozkrýt složitou síť vztahů mezi pohlavími v moderní době a ukázat, že sociální a kulturní dimenze „ženství“ byla pro uměleckou praxi  i teorii modernismu klíčová.

Tyto webové stránky tedy m.j. vznikly z aktuální potřeby odhalovat v dějinách „hlasy“ marginalizovaných skupin, jež vytvářejí důležitý kontrapunkt vůči tradičním způsobům historického vyprávění a významně jej obohacují. Nejde přitom o objevování specificky ženské kultury a umění jako polarity vůči stávajícímu uměleckohistorickému kánonu, který z velké části psali muži o mužích. Cílem je spíš ukázat, že české moderní umění bylo daleko rozmanitější, než jak je vykreslováno ve většině uměnovědných publikacích, a že ženy – reprezentované mezi válkami například vlivným a agilním Kruhem výtvarných umělkyň – v ní hrály důležitou úlohu. Odhalením ženské genealogie v dějinách českého (a potažmo slovenského) umění 1. poloviny 20. století (onoho „jiného hlasu“) bych navíc i prostřednictvím těchto webových stránek ráda demonstrovala, jak neudržitelný je i dosavadní smysl pojmů „modernismus“ a „moderní umění“. Ty totiž již nelze chápat jen v úzkém pojetí hlásaném apoštoly avantgardy – tedy v intencích zapuzení tradice a ve jménu radikálních výtvarných experimentů a stejně krajního politického myšlení vyzývajícího ke svržení kapitalistického světového řádu. Je naopak nutné vidět a porozumět také těm projevům modernity a modernismu, které se těmto kritériím vymykají. V případě umělkyň reprezentujících především nejrůznější formy figurativního umění a tzv. nových realismů (od lokálních variant německé Neue Sachlichkeit, přes sociální civilismus až po magický realismus) jde o projevy, které vyjadřují jistou kontinuitu s tradicí, aniž by však přestaly reflektovat autentickou zkušenost ze života v moderní společnosti.

Základní otázkou tohoto webového projektu je, jakou úlohu hrály ženy v moderní vizuální kultuře – a to nejen jako umělkyně a intelektuálky, ale také jako objekty a konzumentky vizuálních obrazů „ženství“, které spoluutvářely nové, moderní formy genderové identity. To ostatně dokládá i detail obrazu Nevěsta s cigaretou (1933) od Milady Marešové, který je vizuálním mottem webových stránek a který v sobě snoubí zvláštní, avšak symptomatickou ambivalenci mezi vzývanou ženskou nevinností, čistotou a oddaností a obávanou ženskou subverzí, neposlušností a vzdorem.

Tyto webové stránky nejsou monologem. Poskytují naopak rovněž prostor textům jiným badatelům a badatelkám, včetně začínajících historiků a historiček umění, kteří se problematikou „ženského umění“ a genderu ve vizuální kultuře obecně věnují.

Martina Pachmanová, autorka a editorka webových stránek www.zenyvumeni.cz